Oč vlastně ve výchově a vzdělávání jde? O akvizici poznatků a kompetencí? Konkurenceschopnost? Prosazení na trhu práce? Poslední cíle edukačního úsilí se mění podle poptávky doby. Tento příspěvek předkládá alternativní pohled vzhledem k dnešní poptávce. Komenského pedagogika bývá obvykle velmi ceněna, jeho antropologie, kosmologie a teologie stojí naopak stranou moderního zájmu. Jedno od druhého však nelze oddělit, aniž by integrita Komenského díla zůstala neporušena. Proto tento příspěvek usiluje interpretaci, která zachová celistvost Komenského díla ve své integritě. Konkrétně půjde o nastínění souvislosti mezi antropologickým principem samosvojnosti, resp. nesamosvojnosti a Komenského pedagogikou. Význam pojmu samosvojnosti je naznačen v názvu tohoto příspěvku, důkladněji bude vyložen v textu níže. Edukace jakožto překonávání lidské samosvojnosti se může na první pohled jevit jako archaické a nemoderní, ovšem při důkladném ohledání může také poskytnout překvapivě bohatý materiál k promýšlení smyslu pedagogického počínání.
Domácí formy liturgie – domácí bohoslužby
(Pavel Černý)
Domácí formy liturgie jsou spojeny se vznikem a rozšířením církve. Místem prvního setkávání Ježíšových učedníků byl chrám a zároveň i domovy věřících. Křesťané novozákonní doby využívali také synagogy, rozšířené po celém římském impériu. Další vývoj přináší důrazy na rozvoj domácí bohoslužby, který dochovává spis Didaché, a později se formuje „denní modlitba církve“ – liturgia horarum, která svědčí o důrazech na domácí bohoslužbu se stálou modlitbou. Některé formy denní modlitby byly rozvíjeny v mnišských komunitách a jiné žily v domovech laiků. Prakticky každé období obnovy života církve je spojeno s novými důrazy na domácí bohoslužby. To můžeme sledovat v české i světové reformaci a v dalších obnovných proudech. Domácí liturgie měla své výhody dostupnosti pro celé rodiny, nebyla vázána na přítomnost duchovních a uváděla do znalosti Písma i aktivního modlitebního života. Článek otevírá problematiku domácích bohoslužeb (domácích pobožností) v ekumenické perspektivě dnes. Co je problémem a co může být inspirací k obnově domácí liturgie?
Být teologem života
aneb křesťanská teologie jako cesta láskyplného (sebe)porozumění (v) celku skutečnosti?
(Radek Labaj)
Záměr i obsah tohoto článku by se dal shrnout jednoduchým mottem „návrat ke kosmologii“ (tj. k hledání uceleného křesťanského „světonázoru“). Autor začíná krátkým popisem neblahé skutečnosti „rozdělené mysli“ (post)moderního člověka. Dále předkládá dvě ilustrativní syntézy badatelů, kteří chtějí toto bolestivé rozdělení překonat: 1) N. Murphy a G. Ellis nabízejí model integrace vědy, etiky a teologie s cílem žít dobrým, plným životem ve věku sekularizace a vědecko-technického naturalismu. 2) A. Nesteruk přichází se svou „kosmickou vizí“, která dále pomáhá nahlédnout naše vědecké i teologické konání (nás jako poznávajících subjektů stvořených k Božímu obrazu) ve světle „Tajemství“ a chce nás naučit moudrosti, pokoře i bázni při našem studiu přírody i lidské společnosti. Obě syntézy vycházejí z vědecké kosmologie, která nás zásobuje otázkami, jež volají po dalším, hlubším vysvětlení. Teologie by se k nim neměla stavět hluchou. Závěrečná část pak předkládá pár praktických podnětů, jak se díky průběžné artikulaci i „žití“ uceleného křesťanského „světonázoru“ můžeme stávat „teology života“ v celé jeho komplexnosti.